Právní odpovědnost trenérů/cvičitelů dle nového občanského zákoníku

 

Novým občanským zákoníkem (NOZ) došlo v úpravě odpovědnosti za způsobenou škodu (nově koncipováno jako povinnost nahradit újmu) v rámci občansko právních vztahů k určitým změnám, nicméně základní principy zůstaly zachovány. Shodné zůstává i to, že je třeba rozlišovat povinnost k náhradě újmy (škody) podle NOZ a odpovědnost za spáchání trestného činu.

 

A) Povinnost nahradit újmu (škodu) podle občanského zákoníku (případně dalších soukromoprávních předpisů)

 

V občanském zákoníku je upravena jednak obecná povinnost nahradit újmu s tím, že jsou stanoveny podmínky jejího vzniku. Posouzení skutečnosti, zda byly či nebyly tyto podmínky naplněny je vždy nutné posuzovat podle konkrétních okolností případu, kterých může být nepřeberné množství. Z tohoto důvodu je tedy otázka vzniku této povinnosti jako máloco závislá na individuálním posouzení.

 

Občanský zákoník dále upravuje celou řadu zvláštních povinností nahradit újmu se samostatně stanovenými předpoklady (většinou přísnějšími). Zvláštnost těchto úprav spočívá zejména v tom, že ke vzniku povinnosti nahradit újmu se zde nevyžaduje zavinění škůdce. Jinak řečeno ten, kdo způsobil škodu, je povinen ji nahradit ať už jí zavinil či nikoli.

 

Patří sem jednak případy, kdy má zvláštní úprava sloužit k zajištění větší ochrany poškozených u činností, které jsou určitým způsobem nebezpečné či riskantní (typicky provoz vozidla, plavidla či letadla) a dále sem nově spadají případy, kdy dojde k porušení smluvní povinnosti, tedy povinnosti, kterou na sebe škůdce sám vzal.

 

Obecná povinnost nahradit újmu (škodu):

U trenéra/cvičitele bude připadat v úvahu nejspíše pouze vznik této obecné odpovědnosti. Aby byla založena obecná povinnost nahradit újmu (vzniklou na majetku, na zdraví, případně i nemajetkovou újmu), musí být splněny následující předpoklady:

 

1. na straně škůdce dojde k porušení určité povinnosti

 

Porušená povinnost může být stanovena zejména:

  1. právními předpisy; buď se může jednat o různé speciální povinnosti anebo se může jednat o obecnou povinnost stanovenou §2900 obč.zák., který stanoví, že „každý je povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo vlastnictví jiného“
  2. dobrými mravy
  3. jinými než právními předpisy – např. interními přepisy spolku, bezpečnostními přepisy, stanovami, různými řády apod.

 

Je třeba zmínit, že v určitých případech je protiprávnost jednání vyloučena, i když je tímto jednáním způsobena škoda. V takových případech nevzniká povinnost nahradit újmu (viz dále).

 

2. vnikne újma (škoda)

 

3. mezi porušením povinnosti a vnikem újmy (škody) existuje  vztah příčiny a následku

 

4. odpovědná osoba porušení povinnosti zavinila

 

Porušit povinnost lze buď úmyslně nebo z nedbalosti, tím je míněna forma zavinění, které tedy může být buď úmyslné (škůdce chce schválně škodu způsobit) nebo z nedbalosti. NOZ pak rozlišuje, jaká povinnost (viz bod 1) byla porušena a podle toho stanoví, zda je třeba, aby tato povinnost byla porušena úmyslně nebo postačí i nedbalost.

 

Při porušení povinnosti stanovené zákonem se hradí újma (škoda) způsobená jak úmyslně tak z nedbalosti. Navíc zavinění nedbalostní se předpokládá. To znamená, že je na škůdci, aby prokázal, že porušení povinnosti nezavinil ani z nedbalosti. Naopak úmysl se nepředpokládá a musel by být prokázán ze strany poškozeného.

 

Při porušení povinnosti, která vyplývá z dobrých mravů se hradí jen  újma (škoda) způsobená úmyslně.

 

Lze předpokládat, že u trenérů/cvičitelů nebudou v praxi nastávat případy, kdy by snad újmu (úraz) způsobit chtěli.

 

Náhoda

Jestliže některý z výše uvedených předpokladů, které jsou uvedeny pod body 1-4 chybí, odpovědnostní vztah ve smyslu výše uvedeném nevzniká a škoda byla způsobena náhodou. Tedy v případě náhody nikdo není povinen žádnou škodu nahradit.

 

NOZ nově upravuje speciální odpovědnost za škodu vzniklou náhodou, a to tak, že škodu způsobenou náhodou je povinen nahradit pouze ten, kdo dal k náhodě podnět. To znamená, že škůdce sice přímo svým jednání újmu (škodu) nezpůsobil, ale jeho jednání vedlo k tomu, že škodě nebylo možné zabránit. Např. se může jednat o to, že škůdce poškodí nějaké kontrolní zařízení, které slouží k odvrácení náhodné škody.

 

Speciální povinnost nahradit újmu (škodu)

Jak je uvedeno výše, u těchto speciálních povinností nemusí být k jejich vzniku splněn bod 4. tj. zavinění. Škůdce je tedy povinen nahradit vzniklou újmu (škodu) ať ji svým jednáním zaviní či nikoli. Sem patří např. škoda vzniklá porušením smluvní povinnosti, škoda vzniklá z provozní činnosti (např. továrny), škoda vzniklá z provozu dopravních prostředků (auto, loď) apod.

 

I u těchto speciálních povinností je možné předpokládat, že ve valné většině případů trenérské činnosti nebudou přicházet v úvahu.

 

V souvislosti se vznikem povinnosti nahradit vzniklou újmu (škodu) je však potřeba si uvědomit, že ve většině případů činnosti trenérů/cvičitelů půjde o to, že tuto činnost budou vykonávat v rámci SK/TJ/svazu. Pokud v tomto případě nepřekročí své pravomoci, pak případnou újmu (škodu) bude povinen nahradit třetím osobám SK/TJ/svaz nikoli trenér/cvičitel. Vůči trenérovi/cvičiteli, který škodu způsobil, respektive zavinil však vzniká tzv. regresní nárok, tj. SK/TJ/svaz může po trenérovi/cvičiteli požadovat náhradu za to, co musel sám plnit poškozeným osobám.

 

Případy, kdy není třeba způsobenou újmu (škodu) hradit:

  • jednání v nutné obraně nebo v krajní nouzi (§2905 až 2908 NOZ)

 

-   těmito ustanoveními se z povinnosti hradit vzniklou újmu vylučuje ten, kdo jí způsobil, když odvracel hrozící nebezpečí, které sám nevyvolal a které mohlo způsobit závažnější následky (krajní nouze), nebo když odrážel hrozící útok (nutná obrana)

 

-   předpokladem jednání v krajní nouzi je zejména bezprostředně hrozící nebezpečí, které nelze odvrátit jinak, a následek, který byl způsoben zákrokem (jednáním v krajní nouzi) nebyl zřejmě stejně závažný nebo závažnější než ten, který hrozil (typicky případ, kdy při záchraně lidského života dojde ke škodě na majetku)

 

  • jednání se souhlasem poškozeného

 

Náhrada  újmy (škody):

Újma (škoda) se nahrazuje především uvedením v předešlý stav. Teprve není-li to dost dobře možné, nebo pokud o to požádá sám poškozený, hradí se v penězích. Jde o změnu oproti předchozí úpravě, která preferovala peněžní náhradu.

 

NOZ dále zpřesňuje rozsah toho, jaká újma (škoda) se hradí. Předně je samozřejmě třeba nahradit újmu (škodu) majetkovou. NOZ však rozšiřuje i formy tzv. nemajetkové újmy.

 

Pro případ vzniku povinnosti nahradit újmu (škodu) lze doporučit sjednat příslušné pojištění, které většina pojišťoven v současné době nabízí. Zde je třeba zmínit, že v rámci České unie sportu je takové pojištění odpovědnosti trenérů/cvičitelů sjednáno.

 

Pojištění odpovědnosti trenérů dle pojistné smlouvy v rámci ČUS

V rámci ČUS je sjednáno pojištění trenérů (cvičitelů), kteří tuto činnost vykonávají pro sdružené subjekty, tj. SK/TJ a svazy. Je jedno na základě jakého vztahu tuto činnost pro tyto subjekty trenér vykonává, tedy může být zaměstnancem, smluvním partnerem (OSVČ) nebo jen členem daného klubu.

 

Příklad – trenér bude vykonávat činnost pro „klub S“, který je samostatným spolkem – pak musí mít s tímto klubem S uzavřenu buď pracovní smlouvu nebo smlouvou jako OSVČ nebo musí být prokazatelně jeho členem. Pokud klub S nemá samostatnou právní osobnost (např. oddíl v rámci víceoborového klubu),  pak se tyto podmínky vztahují na jeho „nadřízený“ subjekt, tj. např. na svaz.

 

Ve vztahu k pojištění se to má s kvalifikačními podmínkami takto:

a.  bude se jednat o trenéra OSVČ – ten bude muset splňovat určité kvalifikační podmínky, ale nikoli pro pojištění, ale pro udělení živnostenského oprávnění

 

b.  bude se jednat o trenéra, který svou činnost vykonává např. jako zaměstnanec či člen SK/TJ/svazu – pokud na tom nebude trvat SK/TJ/svaz, nemusí trenér splňovat žádné speciální kvalifikační předpoklady, a přesto se na něj bude vztahovat výše uvedené pojištění

 

Podle uzavřené pojistné smlouvy jsou pojištěni trenéři (cvičitelé) při jejich trenérské činnosti, což je třeba vykládat po obsahové stránce tak, že se pojištění vztahuje i na osoby, které se sice výslovně v konkrétním klubu neoznačují jako trenér, ale jejich činnost obsahově odpovídá činnosti trenéra či cvičitele (ve smyslu toho, co taková činnost v konkrétním sportu dle sportovních pravidel, zvyklosti a obecných přestav obsahuje). Čili zapadal by sem např. i instruktor, a to včetně instruktora pomocného, neboť pojištění se vztahuje i na ty osoby, které trenér ke své činnosti použije, tedy typicky jeho pomocníci.  Vedoucí oddílu však pouze v případě činnosti, která obsahově odpovídá činnosti trenéra či cvičitele (jako vedoucí oddílu však do jeho působnosti spadá i jiná činnost, při které by však pojištěn nebyl).

 

 

B) Odpovědnost za spáchání trestného činu

 

Za spáchání trestného činu je vždy odpovědná pouze osoba, která se svým jednáním tohoto činu dopustila. Od 1.1.2012 sice může být trestně odpovědná i právnická osoba (tj. i spolek), ale ta se fakticky nemůže dopustit všech trestných činů uvedených v trestním zákoníku.  Mezi trestnými činy, za které lze stíhat právnickou osobu, není žádný trestný čin proti životu a zdraví, tedy její stíhání za níže uvedené trestné činy možné není.

 

I trestní odpovědnost pak nastává pouze tehdy, jsou-li splněny všechny předpoklady jejího vzniku dle trestního zákoníku.

 

Jde především o to, že jednáním musí být naplněna skutková podstata toho, kterého činu, a dále je zde rovněž potřeba zavinění, a to většinou zavinění úmyslného, pokud zákon výslovně nestanoví, že stačí zavinění z nedbalosti.

 

Z hlediska problematiky sportovní činnosti by mohly v úvahu připadat následující trestné činy:

 

  • neposkytnutí pomoci podle ustanovení §150 trestního zákoníku:

 

V tomto ustanovení jsou zahrnuty dvě skutkové podstaty:

 

1. trestného činu se dopustí ten, kdo osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy zdraví, neposkytne potřebnou pomoc, ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného

 

  • zde je vyjádřena obecná povinnost konat – poskytnout pomoc, a to zásadně povinnost každého, kdo může takovou pomoc poskytnout (dle výkladu však postačí pomoc ve formě zavolání rychlé záchranné služby)

 

2. závažnějšího trestného činu se dopustí ten, kdo potřebnou pomoc neposkytne, ač je takovou pomoc povinen poskytnout podle povahy svého zaměstnání

 

  • jde o přísnější skutkovou podstatu; jednak ten, kdo je povinen poskytnout pomoc podle povahy svého zaměstnání, tak musí učinit aniž je zde dána podmínka, že je to pro něj bez nebezpečí; a dále je zde přísnější postih
  • zaměstnáním, ze kterého daná povinnost vyplývá, je např. zaměstnání lékaře, plavčíka, požárníka; jde ovšem o profesionální výkon dané činnosti, kterou osoba vykonává jako své zaměstnání,  nikoli o dobrovolníky či osoby, které danou činnost  vykonávají jako členové spolku

 

  • usmrcení z nedbalosti dle §143 trestního zákoníku

 

Tohoto trestného činu se dopustí ten, kdo z nedbalosti způsobí smrt.

 

  • těžké ublížení na zdraví dle  §147 trestního zákoníku:

 

Tohoto trestného činu se dopustí ten, kdo jinému z nedbalosti způsobí těžkou újmu na zdraví. Za těžkou újmu je pak potřeba považovat např. zmrzačení, ztráta nebo podstatné snížení pracovní způsobilosti, poškození důležitého orgánu, zohyzdění apod.

 

  • ublížení na zdraví z nedbalosti dle  §148  trestního zákoníku

 

Tohoto trestného činu se dopustí ten,  kdo z nedbalosti ublíží na zdraví tím, že poruší důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona.

 

I v případě trestní odpovědnosti však existují okolnosti vylučující protiprávnost činu, ač jinak znaky trestného činu vykazuje. Jde obdobně jako v případě občansko právní odpovědnosti o nutnou obranu, krajní nouzi, svolení poškozeného a přípustné riziko. V těchto případech je pak vyloučena trestní odpovědnost.

 

Závěrem:

Bohužel v případě odpovědnosti za způsobenou újmu nelze stanovit univerzální návod v tom smyslu, jaké přesně povinnosti by měly být plněny, neboť tyto se budou odvíjet od specifik konkrétní situace.

 

I když tedy vznik odpovědnosti vyloučit úplně nelze, lze nicméně minimalizovat její hrozbu, a to zejména následujícím:

 

a) dodržováním bezpečnostních pravidel daného sportovního odvětví (potřebná výstroj, výzbroj apod.);

 

b) u náročnějších sportovních disciplín lze doporučit, aby byl k dispozici doklad o zdravotní způsobilosti sportovců;

 

c) seznámením sportovců s pravidly pobytu ve sportovním areálu, tělocvičně;

 

d) zajištěním dozoru.

 

 

Legislativně právní odbor ČUS

MenuX