Upozornění - příručka vznikla v roce 2011 a její obsah nebyl z ekonomických důvodů od té doby aktualizován. Zejména v oblasti legislativy je tak třeba brát uváděné informace s rezervou a vždy navštívit ještě sekci Legislativní poradny webu ČUS.

Vedení sportovního klubu (tělovýchovné jednoty)

Založení sportovního klubu (TJ)
Založení sportovního klubu není příliš složitou záležitostí. Řídí se zákonem č.83/90 Sb. o sdružování občanů (link).
Postup při zakládání SK by měl být asi následující:
       
      1. Ujistěte se, že je takový klub potřebný (ve vašem okolí není klub se stejným posláním a zaměřením).
       2. Zjistěte si, zda máte ve svém okolí potřebné zázemí (sportoviště, potenciální členskou základnu).
       3. Připravte návrh stanov SK (zde). 
       4. Připravte si účinný systém registrace členů (např. IS ČSTV zde).
       5. Navrhněte rozpočet SK.
       6. Svolejte budoucí členy SK a projednejte stanovy a rozpočet, určete si cíle.
       7. Domluvte, kdo bude zajišťovat administrativu.
       8. Přijměte členy (počítá-li s tím rozpočet, po zaplacení příspěvků), odsouhlaste stanovy a rozpočet, zvolte orgány SK.
 

Poté je třeba splnit požadavky, které na založení SK klade náš právní řád:
SK, jakožto občanské sdružení mohou založit nejméně tři osoby, z nichž alespoň jedna musí být starší 18 let (tzv. přípravný výbor). Přípravný výbor musí vypracovat stanovy sdružení. Stanovy je pak následně třeba zaslat Ministerstvu vnitra ČR ve dvojím vyhotovení spolu s návrhem na registraci.
Pokud MV ČR nebude mít proti stanovám námitek, zašle zpět jedno vyhotovení stanov s razítkem, že sdružení zaregistrovalo a s vyznačeným identifikačním číslem (IČ). Název sdružení se musí lišit od názvu již registrovaného sdružení. V tom může pomoci nahlédnutí do seznamu občanských sdružení (zde).Členové klubu si volí svého předsedu, případně předsednictvo, který má právo za klub jednat.
Dalšími funkcemi v klubu, které je samozřejmě možné sdružovat pod jednu osobu jsou sekretář/tajemník a pokladník.Předsednictvo je vhodné volit v co nejmenším počtu členů, nejlépe podle přesně vymezených zodpovědností, stanovených na základě předpokládaných potřeb klubu (finance, sportovní činnost – organizační zajištění, společenské záležitosti apod.) a na základě kvalifikace, časových možností a odhodlání kandidátů pro plnění těchto potřeb. 
Nejen při zakládání SK Vám budou zajisté nápomocné informace a vzory dokumentů, které jsou přístupné v legislativní poradně ČUS. Jedná se zejména o vzorové stanovy, návrh na registraci stanov u Ministerstva vnitra ČR, možnost zřízení organizačních jednotek a další.

 

Tipy do začátku:
       ▪ Veďte si statistiku členů a dobrovolníků obsahující jména a potřebné kontaktní údaje.
       ▪ Myslete na budoucnost! – udržujte si záznamy o založení a další důležité informace.
       • Vždy mějte připravený rozpočet (nezapomeňte, že má dvě složky – příjmy a výdaje; obtížnější bude naplnit příjmovou stránku,
          proto si zjistěte možnosti podpory klubu z grantů obce, města, kraje, národního sportovního svazu, střešní organizace).
       ▪ Udržujte své členy informované – třeba rozesíláním elektronických měsíčníků.
       ▪ Pravidelné zajímavé schůze, na kterých se budou dělat důležitá rozhodnutí, udrží váš klub pohromadě.
       ▪ Zaměstnejte v rámci klubu i ostatní členy, dejte jim možnost využít jejich přednosti a zamezte tak přetížení zvolených zástupců.
       ▪ Vytvářejte klubovou kulturu např.: volbou klubových barev a loga.
       ▪ Pokuste se zapojit rodinné příslušníky členů a rozvíjejte společenské aspekty klubu.
       ▪ Zvažte možné přínosy sdružení ve střešní organizaci a národním sportovním svazu (poradenství, evidenční SW, kolektivní smlouvy).
       ▪ Najděte si čas na důkladné plánování, do kterého jsou zapojeni členové.
       ▪ Nezapomeňte na zákonné povinnosti.

 

Jak úspěšně vést schůzi/zasedání? (rady pro předsedajícího)

Stanovy, volební a jednací řád mohou upravovat jednotlivé uvedené aspekty, způsoby a formy vedení schůze a hlasování. Nabízíme Vám některé osvědčené postupy, kterými se můžete řídit. Předsedající řídí schůzi, přijímá návrhy, pozměňovací návrhy, dohlíží na dodržování programu jednání a na to, aby probíhalo správně a účelně. 

Zasedání nemusí být vždy notně vedeno formálně, záleží na předsedajícím, který rozhoduje o tom jak formálně bude jednání vést. Každopádně v průběhu jednání nastávají okamžiky, kdy je nezbytné, aby trval na dodržování základních pravidel. Měl by:
       ▪ zajistit spravedlivé zacházení se všemi řádnými účastníky;
       ▪ nepřipouštět vyrušování;
       ▪ dosáhnout rozhodnutí (usnesení).
 

Kvorum
Ve stanovách organizace může být uvedeno kvorum – minimální počet oprávněných členů, kteří musí být přítomni na jednání v daném čase, aby bylo právoplatné. Jeli to opodstatněné (např. je známa informace, že člen je již na cestě a byl zdržen nepředvídatelnou okolností), může předsedající pozdržet stanovený začátek jednání, aby se mohl dostavit potřebný počet členů. Zde je třeba upozornit, že u nejvyššího orgánu taková benevolence neplatí, nemá-li oporu ve stanovách.
Po naplnění kvora může být jednání zahájeno. Klesne-li v průběhu jednání počet přítomných oprávněných členů pod hodnotu kvora, neměla by být přijímána žádná další rozhodnutí.
Ve stanovách může být kvorum a postup při jeho nenaplnění upraveno různě a může tak být umožněno další pokračování jednání.
 

Program jednání
Základem každé schůze je její program, který udává směr, strukturu a účel setkání. Program by měl být společným dílem předsedajícího a sekretáře. U nejvyššího orgánu může být ve stanovách upraveno právo členů požadovat zařazení určité záležitosti na program (např. tak, že určitá záležitost musí být na program zařazena požádá-li o to písemně třetina členů). 
Program by měl být dodržen, přestože se jednání ubírají jinam. Program se rozesílá účastníkům s dostatečným předstihem, aby se na jednání mohli připravit a jejich příspěvky tak byly věcné a smysluplné.
 

 

Průběh jednání
Vyzvěte přítomné k usazení a klidu několik minut před plánovaným začátkem schůze. Začít načas je důležité.
Zahajte jednání včas. Je důležité, aby byl průběh jednání od tohoto okamžiku zaznamenáván. Schůze může být řádná, mimořádná, volební, svolaná za určitým účelem a měla by být na začátku jednání správně označena.
Např.: „Prohlašuji řádné jednání předsednictva SK Lhota za zahájené.“

Účast a omluvy
Zaznamenejte přítomné (prezenční listinou). Představte všechny hosty a formálně je přivítejte. Omluvte nepřítomné a nechte formálně schválit jejich omluvu.

Zápis
Předsedající by měl vyzvat přítomné, aby se vyjádřili k zápisu z předchozího jednání (podali pozměňovací návrhy) a navrhnout jeho schválení. Obdobnou funkci, tj. zajištění přesnosti zápisu, mohou zastávat zvolení ověřovatelé zápisu, kteří jsou zpravidla dva. Jediným účelem schválení zápisu je zajištění jeho přesnosti.
Čtení celého zápisu v rámci jednání není nezbytné, bylo by nudné a narušilo by průběh jednání. Přesto však může při kontrole zápisu vyvstat otázka, která by měla být zodpovězena. Otázky si zaznamenejte a po přečtení zápisu dejte prostor diskusi. Diskuse by měla být striktně omezena k otázkám vyplývajícím ze zápisu, které nebudou pokryty zprávami, které budou na programu. Tyto otázky se zpravidla týkají zvláštní problematiky a úkolů, které měl někdo splnit.
Výše uvedený postup schvalování zápisu se však netýká zápisu z jednání nejvyššího orgánu, které se zpravidla koná jednou za rok a schvalovat zápis s ročním odstupem by pozbývalo smyslu. 

Korespondence
Předsedající by měl vyzvat sekretáře, aby předložil seznam došlé a zaslané pošty v chronologickém pořadí a nechat jej kolovat. Předsedající by měl podat návrh na formální přijetí...“došlá pošta byla přijata“ a „zaslaná pošta byla schválena“. Do této chvíle by se nemělo ke korespondenci diskutovat. Sekretář by měl na jednání přednést data, podstatný obsah dopisů a signatáře. Každý člen si může vyžádat přečtení celého dopisu na jednání.
Opět se neuplatní při zasedání nejvyššího orgánu, kdy řešení korespondence spadá do běžné činnosti sdružení, kterou nejvyšší orgán nezajišťuje.

Zprávy
Pokladníka/ekonoma
       ▪ Pokladník přednese pravidelnou finanční zprávu.
       ▪ Předsedající osloví přítomné s nabídkou vystoupit ke zprávě.
       ▪ Formálně navrhne vzít zprávu na vědomí.
Komise/předsednictva
       ▪ Vystoupení by mělo být stručné;
       ▪ Předseda komise by měl dát k dispozici zprávu v písemné podobě s předstihem a v průběhu jednání
         ji již není nutné číst(zpráva může být součástí zápisu).
 

Pokud je možné trvat na písemném předkládání zpráv, výrazně tak zrychlíte průběh jednání.
Diskuse a následné rozhodnutí probíhá ihned po přednesení každé jednotlivé zprávy, její přednesení je poté formálně potvrzeno pro zápis.
Další zprávy by měly být stručné a věnovat se konkrétnímu tématu.

 

Jak jednoduše a účelně vytvořit zprávu? Odpovězte na následující otázky:
Co? Proč? Kdo? Kde? Kdy? Jak? Za co? Doporučení

Taková struktura udrží zprávy zaměřené na téma. Doporučení (jsou-li na místě) jsou podobná návrhům, o kterých je možné dále 
diskutovat.

 

Návrhy a diskuse
       ▪ Jednací řád, bude-li schválen, by měl určit pravidla pro předkládání návrhů a diskusi k nim.
       ▪ Návrhy by měly být zařazeny do programu.
       ▪ Odmítne-li předsedající z určitého formálního důvodu se některým návrhem zabývat, měl by být tento zařazen na program dalšího jednání.

POZOR pro jednání nejvyššího orgánu platí, že je-li navrhováno zařazení určitého bodu/návrhu na program jednání až při samotném konání nejvyššího orgánu (členská schůze, valná hromada), pak podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, pokud řešení této situace neupravují výslovně stanovy, je možné program měnit pouze za předpokladu, že by se jednání zúčastnili všichni členové.
 

Návrhy a pozměňovací návrhy
Veškeré záležitosti týkající se činnosti klubu vyžadující rozhodnutí členské schůze nebo předsednictva musí být k dispozici před samotným jednáním a jsou-li v jeho průběhu schváleny, stávají se usneseními. Návrh musí být přednesen dříve, než předsedající umožní jakoukoliv debatu nebo diskusi k tématu. Tento postup podpoří spořádanou diskusi. Od chvíle, kdy byl návrh přednesen, zajišťuje předsedající, aby se diskuse neodchylovala od tématu.
Nebyl-li k tématu předem předložen další návrh, projednává se návrh ihned po jeho přednesení. Předkladatel nesmí být ve svém vystoupení přerušován, a to ani předsedajícím, pokud jeho návrh není neopodstatněný nebo je absurdní a je velice pravděpodobné, že nebude přijat. Návrh musí být jasný, stručný a jednoznačný, v jiné podobě by neměl být předložen na jednání. Navrhovatel má právo reagovat na konci debaty. 
Okamžitě po vystoupeních navrhovatele může předsedající urychlit proces otázkou: „Chce někdo vystoupit proti tomuto návrhu?“ 
Pokud NE, o návrhu může být hlasováno.
Pokud ANO, měla by se v další debatě střídat vystoupení proti a pro (s výjimkou práva předkladatele na odpověď) a nikdo by neměl
vystoupit více než jednou.
Pozměňovací návrhy:
Pozměňovací návrh musí být jednoznačný a jasný, a nesmí popírat původní návrh.
Právoplatný pozměňovací návrh může:
       ▪ doplňovat návrh;
       ▪ vyjmout část návrhu;
       ▪ nahrazovat část textu návrhu;
       ▪ měnit znění návrhu.
Následují další doporučení týkající se návrhů:
       ▪ Pozměňovací návrhy by měly být předloženy ještě před jednáním (v průběhu jednání jsou přednášeny v pořadí,
         v jakém mění původní návrh).
       ▪ Je-li přednesen pozměňovací návrh, všichni Ti, kteří již vystupovali, mohou vystoupit znovu.
       ▪ Před každým hlasováním by se měl předsedající ujistit, že přítomní rozumí kladům i záporům návrhu
         (pozměňovacího návrhu) a aktuálnímu znění návrhu (pozměněného návrhu), o kterém se hlasuje.
       ▪ Jestliže je předložen protinávrh/návrh na změnu, je vytvořen nový návrh, který může být dále diskutován a pozměňován.
       ▪ Ztrácel-li by původní návrh pozměňovacími návrhy svůj smysl, nejsou tyto návrhy začleněny a mohou být předloženy
         jako samostatné protinávrhy.

Doporučení k návrhům
       ▪ Omezte počet pozměňovacích návrhů na 2 u každého původního návrhu.
       ▪ Aby se zabránilo nedorozuměním, měnění pozměňovacích návrhů se nedoporučuje.
       ▪ Každý pozměňovací návrh se musí týkat původního návrhu.
       ▪ Trvejte na tom, aby pozměňovací návrhy byly vždy předány sekretáři v písemné podobě předtím,
         než je o nich hlasováno.
       ▪ Před každým hlasováním je celý návrh (pozměněný návrh) přečten přítomným.
       ▪ Po diskusi o pozměňovacím návrhu by o něm mělo být bezprostředně hlasováno.

Ukončení diskuse
Předsedající by měl rozhodnout, kdy je čas k hlasování. Předkladatel návrhu by měl poté dostat možnost na využití svého práva na odpověď. Návrh/pozměňovací návrh, o kterém bude hlasováno, musí být nahlas přečten přítomným tak, aby mu všichni rozuměli a předsedající může také shrnout argumenty, které zazněly na podporu i proti návrhu.

Hlasování
Po ukončení diskuse nechá předsedající hlasovat. Hlasovat se může:
       ▪ slovním vyjádřením
       ▪ zdvižením ruky
       ▪ povstáním
       ▪ tajným hlasováním
Není-li stanovami řečeno jinak, k přijetí rozhodnutí postačí PROSTÁ VĚTŠINA HLASŮ. V této souvislosti lze pro názornost uvést rozdíl 
mezi prostou většinou a nadpoloviční většinou hlasů, a to na příkladu, kdy hlasuje 10 členů:
1. prostá většina hlasuje pro „ANO“ takto:
              3 ano
              2 ne
              5 se zdrželo hlasování
              => k přijetí kladného výsledku postačí 3 hlasy
2. nadpoloviční většina hlasuje pro „ANO“ takto:
              6 ano 
              3 ne
              1 se zdržel
              => k přijetí kladného výsledku je potřeba minimálně 6 hlasů.
Vyvstali-li pochybnosti o průkaznosti hlasování, může předsedající vyhlásit nebo některý z oprávněných přítomných členů požádat o nové hlasování. Stanovy mohou určit jinou většinu pro přijetí rozhodnutí v konkrétních otázkách (např.: při změně stanov je potřeba třípětinová většina).
Pokud někdo z přítomných nepožaduje hlasování tajné ihned poté, co byla oznámena volba ústním vyjádřením nebo zdvižením ruky, rozhodnutí předsedajícího o způsobu volby je závazné. 
Hlasovací právo předsedajícího. Předsedající může mít hlas:
       ▪ pouze hlas řádný (hlasuje se všemi ostatními členy);
       ▪ pouze hlas rozhodující (při rovnosti hlasů může rozhodnout, nemělo by se uplatňovat při jednání nejvyššího orgánu);
       ▪ hlas řádný a rozhodující (nemělo by se uplatňovat při jednání nejvyššího orgánu);
       ▪ žádný hlas.
Není-li návrh přijat, jednání pokračuje k dalšímu bodu programu.

Procesní námitky
Uvádí se slovy: „Vznáším procesní námitku na...“
Namítá se při porušení pravidel nebo dobrých mravů. Procesní námitka může být vznesena, dojde-li k porušení jednacího řádu nebo jiných pro jednání závazných pravidel. Vystupující může být v takovém případě přerušen. Procesní námitka není diskutována, o její oprávněnosti rozhoduje předsedající.
Zásadní otázky v běžné činnosti klubu
Předsedající může rozhodnout o zařazení tématu do programu (platí pouze u jednání výkonného orgánu).
Této možnosti by se mělo využívat jen zcela výjimečně.

Příští jednání
Včas oznamte čas, datum a místo dalšího jednání, abyste zajistili, že je každý důkladně informován. Je třeba upozornit, že pokud četnost jednání či zasedání upravují stanovy či jiný vnitřní předpis, je třeba toto dodržet. V případě zasedání nejvyššího orgánu je pak četnost zasedání zpravidla upravena tak, že se koná nejméně jednou ročně. Zde pak není nutné, aby bylo konkrétní datum dalšího jednání stanoveno již nyní, neboť nemusí být ještě známo.

Ukončení jednání
Předsedající ukončuje jednání, není-li již více otázek k řešení, nebo jednání ustrnulo na mrtvém bodě.
Předsedající obvykle povstane, poděkuje přítomným za účast a spolupráci, poděkuje hostům a vyčká klidu, aby pronesl větu: 
„Prohlašuji toto jednání za ukončené.“
Na ukončení jednání upozorní opuštěním svého místa, čímž potvrdí, že případná další diskuse je neoficiální a neřízená.

Předsedající – základní doporučení
Předsedající vede jednání. Dohlíží na postup a průběh jednání, jež má na starosti. Jednání probíhá, aby přineslo prospěch členům
organizace.

Před jednáním
Naplánuje si základní průběh a projedná program se sekretářem, aby si ujasnil co je potřeba v rámci jednání splnit. Zná stanovy a další předpisy
a řády související s průběhem jednání. Jakékoliv odchýlení od pravidel průběhu jednání může vést k jeho pozdějšímu zneplatnění. Vystupuje v roli hostitele – vítá přítomné. Je zodpovědný za to, aby se členové cítili vítanými.

V průběhu jednání
Neusedá na místo předsedajícího, dokud není připraven jednání zahájit. Je striktní při dodržování programu, i kdyby přítomní chtěli směřovat jinam. Má dobře nastudovaný program a pořadí jeho bodů. Udržuje jednání v požadovaném (naplánovaném) směru. Je důrazný, ale taktní, odchýlí-li se člen od tématu diskuse. Snaží se být nezaujatý, jeho úkolem je prospět jednání. Pozorně poslouchá jednotlivá vystoupení a na závěr každé z nich stručně shrne. Snaží se zapojit do diskuse co nejvíce přítomných. Zajišťuje, aby diskuse ke všem tématům byla spravedlivá a aby byla problematika pojata ze všech úhlů pohledu, předtím než přistoupí k hlasování. Řídí pořadí vystupujících – nejprve vystoupí navrhovatel, poté dostanou prostor ostatní s tím, že by se mělo střídat pořadí vystoupení podporujících návrh a těch proti návrhu. Rozhoduje o procesních námitkách a dohlíží na řádný průběh jednání. 
Snaží se být pozitivní a pozorný – může tak pozitivně ovlivnit ostatní přítomné. Udržuje jednání v pohybu, vyhýbá se neplánovaným přestávkám.
O přestávkách a na konci jednání opouští své místo.
Předsedající by si měl osvojit následující fráze:
       ▪ „Předloží někdo z přítomných návrh, prosím?“
       ▪ „Zahajuji hlasování.“
       ▪ „Všichni, kteří jsou PRO/PROTI...(podle zvoleného způsobu hlasování).“
       ▪ „Pro se vyjádřilo...přítomných, proti se vyjádřilo...,... se zdrželo hlasování.“
       ▪ „Děkuji přítomným.“

 

Deset kroků k úspěšnému průběhu jednání/setkání skupiny (výboru, komise) Vedení sportovního klubu
       ▪ Diskusí je mnoho, záleží ovšem na jejich obsahu. Proto je důležité, aby ji někdo z přítomných (nemusí to být notně předsedající),
          začne-li se diskuse vzdalovat od tématu, přivedl zpět.
       ▪ Přítomní by měli zcela rozumět svému úkolu. Objasnění úkolu může zabrat nějaký čas, který se však bohatě vrátí větším zapojením
        přítomných do řešené problematiky.
       ▪ Přítomní by měli aktivně naslouchat ostatním, ne jen tiše sedět. Měli by dopřát každé myšlence pozornost. Neměli by odskakovat
         k jiným otázkám.
       ▪ Při skupinové práci se není možné vyhnout nesouhlasným názorům. Důležité je využít odlišné názory a energii, kterou často rozpor přináší,
         k vyřešení problému. Nezosobňovat konflikt.
       ▪ Přítomní by měli být v průběhu jednání vyzýváni, aby vyjádřili rozdílný názor. Skupinou „vynucený“ ostych vyjádřit rozdílné stanovisko,
        je častou slabinou některých skupin.
       ▪ Při jednání (skupinové práci) není prostor pro osobní útoky, ať již otevřené nebo nepřímé. Členové by si měli vzájemně vyjadřovat respekt
        a uznání. Zaměřovat se na překonávání překážek.
       ▪ Ve skupině by neměl dominovat jeden člen. „Vedení“ skupiny by se mělo občas střídat. Skupina by měla umět využívat jedinečných vlastností
         a schopností svých členů a uplatňovat je dle potřeby.
       ▪ Ve skupině není prostor pro „boj o moc“, vytváření pozice nebo získávání bodů. Ovládání skupiny by nemělo být podstatné –
         - jedná se o dosažení cíle týmovou prací, to je důležité.
       ▪ Členové skupiny sami sledují účelnost své činnosti. Jsou si vědomi svého úkolu vzešlého z požadavku členské základny. 
        Skupina není samoúčelná.
       ▪ Skupina by měla být schopna odhalovat nedostatky své práce a urychleně je odstraňovat.
Sedm věcí, které znefunkční skupinu
       ▪ Dominují-li diskusi jeden nebo dva členové skupiny.
       ▪ Nikdo se nestará o to, aby se diskuse držela tématu.
       ▪ Členové nerozumí důvodu vzniku skupiny a jejímu úkolu.
       ▪ Členové nevěnují pozornost nápadům ostatních, zatímco si připravují vlastní vystoupení.
       ▪ Nedostatečné zaměření na problematiku způsobuje, že diskuse často utíká od tématu.
       ▪ Připustí-li se, aby se vyjádření nesouhlasu převádělo do osobní roviny, což způsobí odklon od zaměření na společný cíl.

 

 

 

Následující kapitoly: