EET V PODMÍNKÁCH TJ/SK – ANO ČI NE?

 

Většinu ekonomických subjektů v celé České republice čeká v nejbližších několika měsících výrazná změna podmínek, za nichž budou svou činnost vykonávat. Poprvé v historii budou svá ekonomická data sdílet v reálném čase s finanční správou a ta bude sdílení dat na oplátku v reálném čase potvrzovat. Povolební úsilí současné koalice, reprezentované v tomto směru osobou ministra financí, dosáhlo cíle a od 1. září letošního roku vstoupil v účinnost nový zákon č. 112/2016 Sb., o evidenci tržeb (dále jen ZoET). Elektronická evidence tržeb (EET) byla za poslední 2 roky masivně prezentována, stala se vděčným tématem pro většinu médií a není proto potřeba ztrácet čas vysvětlováním účelu, pro který byl ZoET  přijat. 

 

Musí také TJ/SK evidovat tržby nebo existují možnost, jak TJ/SK od povinností spojených s EET oprostit? A pokud už TJ/SK bude muset tržby evidovat, jaké budou její první kroky? Pokusím vše srozumitelně vysvětlit. Musím však upozornit, že i přes stručnost a zdánlivou jednoduchost ZoET je celá problematika průsečíkem právních, ekonomických a technických parametrů. Tento článek se zaměří jen na několik základních věcí, které budou pro dotčené TJ/SK důležité v období těsně před faktickým spuštěním EET a těsně po. 

 

Ještě než začnu s popisem EET, chci zdůraznit dvě podle mého názoru pro TJ/SK klíčové věci. Tou první je, že EET je nástrojem ochrany fiskálních zájmů státu a je preventivním opatřením, jehož cílem je zabránit krácení daňových příjmů ze strany poplatníků. Je zřejmé, že úsilí finanční správy bude v souvislosti s EET napnuto především do té části ekonomiky, kde je jednak praxe v krácení příjmů dlouhodobou tradicí a současně jde o fiskálně významnou část ekonomických aktivit. Za druhé – oblast ekonomických činností provozovaných TJ/SK je natolik rozmanitá a v praxi je provozována v nesčetném množství kombinací a variant, že není v možnostech autora článku postihnout všechny situace, které může praxe TJ/SK přinést.

 

Kdo musí EET vést?

 

V našich podmínkách je to ta TJ/SK, která je poplatníkem daně z příjmů právnických osob. Poplatníkem daně z příjmů právnických osob je podle § 17 odstavec 1 písmeno a) zákona o daních z příjmů (ZDP) každá právnická osoba. V podmínkách sportovního prostředí ČR a zvláště pak v okruhu členské základny České unie sportu považuji za nutné zdůraznit, že ne každá entita, která se jako právnická osoba chová, právnickou osobou ve skutečnosti je. Je proto vhodné si v konkrétním případě ujasnit, zda je daná entita právnickou osobou či nikoliv. Doporučuji ujasnit si to zejména v těch situacích, kdy “pod jednou střechou“ působí dvě a více různých entit. Abych byl konkrétní – v minulosti vyvíjely například v rámci okresních sdružení ČUS činnost okresní orgány jednotlivých sportovních svazů. Ne vždy měly tyto okresní svazy svou právní subjektivitu a vyvstávala otázka, součástí jaké právnické osoby jsou – zda okresního sdružení ČUS anebo příslušného sportovního svazu? Velmi často disponovaly tyto entity finančními prostředky na účtech okresního sdružení, ustavovaly své orgány apod., a vyvolávaly svou činností dojem, že se jedná o právnické osoby. Pokud by v důsledku takové činnosti vznikla povinnost EET, na koho by dopadala – na okresní sdružení ČUS anebo na příslušný sportovní svaz? Odpověď by bylo nutno v konkrétních případech hledat ve stanovách dotčeného okresního sdružení či sportovního svazu.

 

Také v podmínkách TJ/SK je žádoucí si uvědomit, kdo je poplatníkem daně z příjmů právnických osob a kdo tím pádem nese odpovědnost za plnění povinností uložených ZoET. Zejména tam, kde v rámci TJ/SK vyvíjí činnost dva a více sportovních oddílů, je potřeba prověřit zda nedisponuje některý z těchto oddílů jako pobočný spolek odvozenou právní subjektivitou. Pokud tomu tak není, je za aktivity oddílu z pohledu ZoET zodpovědná TJ/SK a nemůže se této své odpovědnosti zbavit ani poukazem na organizační autonomii příslušného oddílu. Pokud by v takovém případě oddíl vykonával činnost, v jejímž důsledku by vznikaly povinnost evidovat tržbu podle ZoET, pak tuto povinnost plní vůči správci daně TJ/SK jako ta, jejíž je oddíl nedílnou součástí.

 

Jaké platby je nutno evidovat v režimu ZoET?

 

Téměř každý si jako úhradu podléhající režimu EET představí jakoukoliv hotovostní úhradu, jde však o zjednodušenou představu. Nepochybně jsou hotovostní úhrady hlavním objektem, na který EET cílí. Pochopení rozsahu evidovaných tržeb je pro správnou aplikaci ZoET v podmínkách konkrétní TJ/SK zásadní.

 

Pro zařazení jakékoliv platby mezi evidované tržby je potřeba, aby taková platba

a) splňovala tzv. formální náležitosti a současně aby

b) zakládala tzv. rozhodný příjem.

Splněním formálních náležitostí je provedení platby některým v ZoET vyjmenovaných způsobů. Jde o platby v hotovosti, platby platebními, debetními či kreditními kartami, šekem, směnkou či způsobem, který je obdobný některému ze zmíněných způsobů. Také započtení kauce či obdobné jistoty složené některým z uvedených způsobů je považováno za splnění formálních náležitostí.

 

Rozhodným příjmem se rozumí u poplatníka daně z příjmů právnických osob příjmem z činnosti, která je podnikáním. Výjimkou jsou příjmy z podnikání, které nejsou předmětem daně z příjmů anebo jsou z hlediska obvykle přijímaných tržeb ojedinělé anebo podléhají dani vybírané srážkou podle zvláštní sazby daně anebo podléhají dani ze samostatného základu daně.

 

Pokud tedy platba nemá povahu rozhodného příjmu (zejména není příjmem z podnikání) anebo nesplňuje formální náležitosti (například je provedena bezhotovostním převodem z účtu na účet) není evidovanou tržbou ve smyslu ZoET a její přijetí tedy nezakládá povinnosti uložené ZoET.

 

V podmínkách TJ/SK je důležité, že rozhodným příjmem je příjem z činnosti, která je podnikáním. Je tedy zřejmé, že naprostá většina obvyklých plateb přijímaných v rámci standardní činnosti TJ/SK nebude mít povahu rozhodného příjmu a nezaloží tedy povinnosti podle ZoET, namátkou:

- členské příspěvky přijaté v hotovosti

- nájemné přijaté v hotovosti, jde – li o tzv. prostý nájem

- startovní a účastnické poplatky hrazené v hotovosti

- vstupné vybírané od diváků v hotovosti.

 

Pro TJ/SK je jako pro právnickou osobu, která není primárně založena za účelem podnikání, důležitá správná identifikace podnikání a příjmů z něho dosahovaných, se zvláštním zřetelem k příjmům realizovaným v hotovosti, platebními a dalšími kartami, šeky, směnkami či obdobnými způsoby.  V praxi TJ/SK je obvyklé, že činnost jinak obvykle považovaná za podnikání je provozována jako hlavní účel TJ/SK. Hranice mezi podnikáním a nepodnikáním v činnosti TJ/SK se tak rozostřuje a nezřídka je velmi obtížné ji rozeznat. Situaci bohužel nezjednodušil ani nový občanský zákoník, který převzal po ukončení platnosti obchodního zákoníku ambici pojem podnikání vymezit. Nový občanský zákoník totiž neakceptoval tu část úpravy obchodního zákoníku, která pojem podnikatele a podnikání spojovala s držením podnikatelského oprávnění, nejčastěji živnostenského listu.  Nové vymezení se vyznačuje výrazně obecnější formulací a doslova uvádí, že „kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.“. Odpadá tedy jednoduché kritérium „máme/nemáme živnostenský list“ a je potřeba bedlivě posuzovat všechny aspekty spojené s jakoukoliv činností, která by znaky podnikání případně mohla mít a mohla tak případně být za podnikání ze strany finanční správy považována. Je obtížné najít univerzální návod, nicméně dovolím si jednu cestu nabídnout. Tou cestou je pravdivé zodpovězení jednoduché otázky – „Proč danou aktivitu TJ/SK dělá?“. Pro zodpovězení této otázky je potřeba zvolit jednu ze dvou variant odpovědí

a) TJ/SK chce vydělat peníze

b) TJ/SK chce danou aktivitu provést bez ohledu na to, jaký bude její ekonomický výsledek zejména proto, že aktivitu považuje za prostředek k plnění cílů, pro který byla založena.

 

Pokud si na danou otázku TJ/SK zvolí odpověď uvedenou pod písmenem a), pak je prakticky jisté, že taková činnost splňuje znaky podnikání. Zda TJ/SK vzniknou v důsledku toho povinnosti podle ZoET záleží pak už prakticky jen na tom, zda přijaté platby splní formální náležitosti.

 

Pokud pak TJ/SK na danou otázku zvolí odpověď uvedenou pod písmenem b), pak je velmi pravděpodobné, že provozovaná činnost nesplňuje znaky podnikání a nespadá proto do působnosti ZoET.

 

Život je složitý a tak se může stát, že ani načrtnutý způsob posuzování nepomůže TJ/SK vyřešit dilema, zda se v jejím konkrétním případě jedná o evidovanou tržbu. Co s tím? Řešení by měl nabídnout § 32 ZoET, který nabízí možnost požádat správce daně o vydání tzv. závazného posouzení. TJ/SK má podle tohoto ustanovení možnost požádat svého správce daně o vydání rozhodnutí o tom, zda určitý typ tržby je evidovanou tržbou či nikoliv.

 

Ve své praxi se snažím své klienty odradit od používání extrémních výkladů, postupů či argumentů. Jejich jediným viditelným výsledkem totiž bývá zhoršení vztahů se správcem daně – což si může dovolit jen takový daňový subjekt, který má dostatek prostředků na zaplacení takové úrovně a rozsahu daňového poradenství, v jehož důsledku je správce daně daňovým poradcem doslova „utahán“. Nemyslím si, že je to běžné v podmínkách TJ/SK. Proto chci na tomto místě varovat všechny TJ/SK, které by k problematice EET chtěly přistoupit velmi formalisticky a chtěly by správce daně přesvědčit například o tom, že cílem jejich činnosti je provozování hostinských zařízení s dodatkem, že se proto nejedná o podnikání a proto nedochází k v té souvislosti k přijímání evidovaných tržeb.

 

Kdy je tržba z evidence tržeb vyloučena?

 

Ani tehdy, pokud TJ/SK s vysokou mírou jistoty zjistí, že přijímané platby mají povahu evidované tržby, není nutno podléhat panice a pořizovat technická zařízení pro EET. Existují v zásadě dvě možnost jak se povinnostem podle ZoET vyhnout anebo je alespoň významně eliminovat. Jednou z nich je vyloučení z evidence tržeb.

 

Především, i v těch případech kdy platba splňuje formální náležitosti a je rozhodným příjmem, existuje možnost, že se v konečném důsledku nebude jednat o evidovanou tržbu. Vynechám situace, které vzhledem ke své povaze anebo vazbě na přesně určenou právní formu subjektu, který je přijímá, nemohou nikdy v podmínkách TJ/SK nastat. Přesto existuje několik málo situaci, které mohou nastat i v podmínkách TJ/SK

- Jde o tržby uskutečněné do přidělení daňového identifikačního čísla a během 10 dní následujících po jeho přidělení. V té souvislosti vyvstává otázka, kdy počíná běžet ona 10-ti denní lhůta. Daňový řád zná přidělení daňového identifikačního čísla, aniž by řešil, ve kterém okamžiku k přidělení dochází – zda v již okamžiku vydání rozhodnutí anebo až v okamžiku, kdy je dotyčnému subjektu doručeno rozhodnutí o registraci, které informaci o přidělení daňového identifikačního čísla obvykle obsahuje. Osobně zastávám názor, že uvedenou lhůtu je nutno začít počítat až od okamžiku, kdy je rozhodnutí o registraci dotyčnému subjektu doručeno některým ze způsobů předvídaných daňovým řádem. V opačném případě by subjekt ztrácel nad počítáním lhůty kontrolu a pak by mohlo ustanovení § 12 odstavec 3 písmeno a) ZoET vést k absurdním závěrům, neboť by lhůta mohla uplynout ještě předtím, než se rozhodnutí o registraci dostane do dispoziční sféry subjektu, kterému je určeno – v našem případě tedy TJ/SK.

- Jde o tržby ze vztahu souvisejícího s pracovněprávním nebo obdobným vztahem. Typickým příkladem takové tržby je platba provedená zaměstnancem za stravenky poskytnuté zaměstnavatelem v rámci závodního stravování.

- Jde o tržby z drobné vedlejší podnikatelské činnosti veřejně prospěšných poplatníků. Podle ustanovení § 17a ZDP je veřejně prospěšným poplatníkem poplatník, který v souladu se svým zakladatelským právním jednáním, statutem, stanovami, zákonem nebo rozhodnutím orgánu veřejné moci jako svou hlavní činnost vykonává činnost, která není podnikáním. ZDP současně stanoví, které druhy daňových subjektů veřejně prospěšným poplatníkem nejsou za žádných okolností. Tyto případy však do podmínek TJ/SK nedopadají. Složitější otázkou je, jakou vedlejší podnikatelskou činnost TJ/SK je možno označit jako drobnou? ZoET k této otázce mlčí. Iniciativu převzala Finanční správa ČR, která se ve svém Metodickém pokynu k aplikaci zákona o evidenci tržeb uvádí, že bude za drobnou vedlejší podnikatelskou činnost považovat činnost, ze které budou v roce předcházejícím, v němž by vznikla povinnost evidence tržeb, plynout příjmy, které nepřevýší 175.000 Kč anebo činní méně než 5% příjmů veřejně prospěšného poplatníka za sledované období. Které je ono sledované období, metodický pokyn neuvádí. Logicky se nabízí, že i tomto případě jde o předcházející období, neboť jiný výklad by přinesl další nejasnosti a problémy. Jde zejména o to, že povinnost evidovat tržby nelze splnit zpětně – jinými slovy nelze na základě zjištění o velikosti příjmů za uplynulý rok zpětně odesílat datové zprávy o evidované tržby správci daně. Nově registrovaný veřejně prospěšný poplatník, který nemá logicky k dispozici údaje z předchozího roku, může provést podle metodického pokynu kvalifikovaný odhad. To je trochu problém, protože současně musí být veřejně prospěšný poplatník podle metodického pokynu schopen správci daně splnění podmínek pro vyloučení tržby z evidence prokázat.

-Z prodeje zboží či služeb prostřednictvím prodejního automatu. Metodický pokyn nad rámec zákona benevolentně uvádí, že podle příslušného ustanovení o vyloučení tržeb dosahovaných pomocí automaty budou z evidence tržeb vyloučeny také příjmy, dosažené jen za pomoci kasičky umístěné bez dohledu prodejce.

-Zákon rovněž připouští vyloučení tržeb, jejichž evidování běžným způsobem by znemožnilo anebo zásadně ztížilo plynulý a hospodárný výkon činnosti, ze které taková tržba plyne, pokud tuto překážku nelze odstranit evidováním tržeb ve zjednodušeném režimu (více ke zjednodušenému režimu v dalším textu). Zákon deleguje pravomoc vymezit tržby vyloučené z evidence z uvedeného důvodu na vládu České republiky, která by tak mohla učinit svým nařízením. V době zpracování tohoto článku žádné takové nařízení vydáno nebylo a podle informací autora se s vydáním nařízení ani nepočítá. Jde tak de facto o mrtvé ustanovení.

 

Existuje nějaká jiná možnost vyhnout se evidenci tržeb?

 

Odpověď je v podstatě velmi jednoduchá – jedinou možností je evidovat tržby ve zjednodušeném režimu. Faktická možnost vyhnout se EET tímto způsobem je však v současné době pro TJ/SK spíše teoretická. ZoET totiž vymezuje tři situace, ve kterých je možno tržby ve zjednodušeném režimu evidovat.

 

Tou první je prodej zboží a služeb na palubě dopravních prostředků při pravidelné hromadné přepravě osob podle zákona upravujícího daň z přidané hodnoty. Asi není potřeba žádné velké erudice ke zjištění, že pravděpodobnost tržeb takového druhu se v podmínkách TJ/SK limitně blíží nule.

 

V druhém případě pak ZoET připouští použití zjednodušeného režimu v těch situacích, kdy by evidování tržeb zásadně ztížilo plynulý a hospodárný výkon činnosti, ze které takové tržby plynou. Také v tomto případě ZoET delegoval pravomoc vymezit tržby vyloučené z evidence z uvedeného důvodu na vládu České republiky, která by tak opět učinila formou svého nařízení. I v tomto případě nebylo zatím žádné nařízení vládou vydáno a je pravděpodobné, že ani žádné vydáno nebude anebo alespoň ne v nejbližší době.

 

Poslední „stéblo“ pak ZoET podává v podobě možnosti poplatníka požádat správce daně o vydání povolení pro evidování tržby ve zjednodušeném režimu. Podmínkou pro vydání povolení je opět to, že by evidování tržby znemožnilo anebo zásadně ztížilo plynulý a hospodárný výkon té činnosti poplatníka, ze které taková tržba plyne.  Pokud by se TJ/SK rozhodla podat žádost o povolení evidovat tržby ve zjednodušeném režimu, musí v žádosti uvést důvody, které svědčí pro naplnění podmínek pro vydání povolení a tržby na které se má povolení vztahovat. Správce daně o žádosti rozhodne ve lhůtě 15 dnů od jejího podání. V povolení správce uvede tržby, na které se povolení vztahuje. Přestanou-li být splňovány podmínky pro vydání povolení, je poplatník povinen oznámit to správci daně do 15 dnů. Správce povolení zruší, pokud zjistí, že pominuly podmínky pro jeho vydání.

 

Jak má TJ/SK postupovat, vznikne-li jí povinnost tržby evidovat?

 

Odpověď je poměrně jednoduchá – musí zprovoznit technické prostředky EET, sloužící ke komunikaci se správcem daně. O co konkrétně jedná?

 

Především musí TJ/SK podat žádost o autentizační údaje. Autentizačními údaji se rozumí jedinečný kód, pomocí kterého může TJ/SK přistoupit na společné technické zařízení správce daně umožňující TJ/SK správu

- Certifikátu pro evidenci tržeb

- Údajů pro správu evidence tržeb.

 

Žádost může TJ/SK podat pouze jedním ze dvou dále uvedených způsobů

- Prostřednictvím společného technického zařízení správce daně datovou zprávou s ověřenou identitou této osoby způsobem, kterým se lze přihlásit do její datové schránky, a to ve formátu a struktuře zveřejněné správcem daně. Společným technickým zařízením je portál finanční správy, konkrétně

https://adisepo.mfcr.cz/adistc/adis/idpr_epo/epo2/form/form_uvod.faces?CPodani=662373807

Samotný tiskopis je poměrně jednoduchý a požaduje vyplnění pouze několika málo základních údajů, vztahujících se k osobě poplatníka a jeho místní příslušnosti. Poplatník musí v žádosti uvést, zda požaduje vyšší stupeň zabezpečení prostřednictvím autorizační SMS (podobně, jak se již delší dobu používá v některých internetových bankovnictvích) – v takovém případě musí být v žádosti určeno číslo mobilního telefonu, na který bude autorizační SMS zasílána - a mailovou adresu na kterou je možno požádat o obnovu hesla. Podání je možno podepsat pouze s použitím přístupových údajů do datové schránky, jiný způsob odeslání není možný. Poplatník, nebo jeho zplnomocněný zástupce tedy musí mít k dispozici datovou schránku. V podmínkách TJ/SK se podle mých zkušeností nejedná o obvyklou praxi. Autentizační údaje by poplatník obdržet zhruba do 3 dnů od podání a to do datové schránky.

- Žádostí podanou ústně do protokolu a to u kteréhokoliv věcně příslušného správce daně. Žádost tedy není nutné podávat u svého místně příslušného správce. Autentizační údaje převezme poplatník od správce daně v takovém případě prakticky okamžitě a to v zapečetěné obálce.

 

Autentizační údaje slouží pro přístup ke správě certifikátů pro evidenci tržeb a údajů pro správu evidence tržeb. Přístup je umístěn na webové adrese Ministerstva financí https://adisdpr.mfcr.cz/adistc/adis/idpr_pub/auth/LoginPage.faces;jsessionid=98231596EB4D2A2421C71AC3B9B13976.ep1ap9. Správce daně zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup a postup pro přístup na společné technické zařízení. Na společné technické zařízení se bude poplatník moci pomocí autentizačních údajů přihlásit následující den po jejich převzetí.

 

Na základě autentizačních údajů umožní správce daně poplatníkovi získat jeden nebo více certifikátů pro evidenci tržeb. Tyto certifikáty pak slouží k autentizaci datových zpráv odesílaných správci daně při uskutečnění každé evidované tržby. Certifikáty mají platnost 3 roky, pak je potřeba přistoupit k jejich obnovení. Ještě před získáním certifikátu musí poplatník prostřednictvím společného technického zařízení oznámit správci daně údaje o provozovnách, prostřednictvím kterých provádí činnosti, z nichž plynou evidované tržby. Požadovanými údaji jsou

- Název provozovny – jde o nepovinný údaj

- Typ provozovny – stálá/mobilní/virtuální

- Stav – aktivní/ přerušená/zrušená

- Převažující činnost provozovny – podle výběru z nabídnutého číselníku

- Lokalizační údaje podle typu provozovny – například adresa, registrační značka, URL adresa apod.

 

Každé provozovně bude správcem daně přiděleno jedinečné číslo, které bude muset poplatník uvádět na účtence, kterou vydá zákazníkovi.

 

Po získání certifikátu je nutno tento nainstalovat na pokladní zařízení tak, aby bylo možno evidovat tržby. To je však již téma ryze technické.

 

Jiří Topinka, daňový poradce